BUCH! ... a jsme tady
Z rozsáhlých análů tiskového odboru Black Uganda Choir (dále někdy pouze BUCH) byla veřejnosti odtajněna dosud neznámá fakta o příčinách a skutečnostech, které vedly ke zrodu tohoto hudebního fenoménu.
Nová hypotéza boří lidový mýtus o kontinuitě souboru od 60. let, kdy jej založil a do svého zmizení vedl legendární Yosef Z. a vznik BUCH vysvětluje lapidárně: zvrácenou touhou členů smíšeného pěveckého sboru Ars Brunensis Chorus vystoupit alespoň jednou v pořádném rockovém pajzlu, kam mají, jako lidé zabývající se vážnou hudbou, přísný zákaz vstupu. (A dobře vědí proč!)
První otázka – kde?
V červnu roku 1992 pozval Tomáš D. (dnes tzv. umělecký vedoucí) Richarda A. L. (dnes tzv. tiskový mluvčí) na plakátem avizovanou přednášku o Tibetu do Rock-Café u Labutě slovy: „Pojď na přednášku o Tibetu do Rock-Café u Labutě.“Záliba v mystice, u Tomáše ještě umocněná svetrem s nápisem Tibet a přítomností jeho sestřenice, se však vymstila; v hloubi Husovic je čekal sál se sinavými stěnami pokrytými malůvkami místních pravověrných, osvětlený jedinou žárovkou zelené barvy a tužky pověšené na provázcích z garnyže místo závěsu se jen malátně kývaly v cigaretovém oparu a na konci téhle přízračné scenerie – malé černé pódium. Vzduch beze zbytku vyplňovala marihuana a nervy drásající reprodukované hity metalové formace Tibet, které věstily vše krom vědecké přednášky.
Když tento estetický vjem Tomáš s Richardem vstřebali spolu s léčivými nápoji na bázi coly a rumu, věděli že sem se určitě brzy vrátí i přes jisté poruchy koordinace pohybu, kterými po návštěvě Rock-Café dočasně trpěli.
Druhá otázka – kdo?
Zážitky z přeludné návštěvy labutího doupěte byly intenzivně diskutovány i na půdě pěveckého sboru PÍP (jméno je cenzurováno) a zprvu mlhavé touhy našly své jasné slovní vyjádření na koncertě bezvýznamného černošského sboru z Massachussets: „Představte si tu srandu, kdyby PÍP vystoupil v Rock-Café u Labutě pod pseudonymem Black Uganda Choir.“Tu srandu si dokázalo představit asi třicet členů a z neuvážených slov se začala rodit pečlivě připravovaná konspirativní akce. Za její uměleckou stránku odpovídal Tomáš, který v té době pronikl v nauce o notovém zápisu dále než k obligátnímu „kuličky nahoru – kuličky dolů“.
Třetí otázka – co?
Trio zakladatelů (Tomáš, Richard a Eva S.) se obrátilo na tehdejšího druhého pěveckého sboru PÍP (opět cenzurováno) Josefa Z. (!) s žádostí o zapůjčení několika not z pozůstalosti Yosefa Z (!), osloveného však postihl amok z přepracování a po nastudování skladby Otčenáš opustil těleso. Spřísahanci se poučili a repertoár pro vystoupení získávali raději podloudněji, než MOSSAD, CIA, StB a jiné občanské aktivity tohoto ražení. K majitelům Rock-Café, kteří se rekrutovaly z rockové skupiny Helmutova Stříkačka, vyslal BUCH tříčlennou delegaci, která nabízela, že 9. 9. 1992 provede v jejich svatostánku experimentální vystoupení pro právě přítomné hosty. Po nečekaném souhlasu tiše a kvapně zmizela ze strachu před upřesňujícími dotazy.Obavy byly na místě, zvláště když zdravé jádro souboru předvedlo zbylému dirigentovi sboru PÍP Stanislavu K. upravené Rondo Maurice Ravela. Standovy oči vyděšením skoro skleněné svědčily o bláhovosti takového počínání a Standa sám se odpotácel do rohu místnosti, kde začal se zavřenýma očima dirigovat jakýsi imaginární sbor, čímž se stal prvním apoštolem virtuální reality u nás. Zanedlouho i on opustil PÍP, tentokrát do Španěl. Teď však již nikdo nemohl couvnout, byť obětí přibývalo. Ivan H. dokonce pro zdar akce obětoval Bídníky, kteří v té době hýbali pražskou kulturou a na které sehnal lístek pomocí okultních praktik.
Den D, hodina H – 9. 9. 1992, 20:00
Třicetičlenné embryo Black Uganda Choir se rozezpívalo u Tomáše a po povzbuzení morálky hltem rumu se převléklo do rukodělných maskovacích oblečků a vyrazilo na tramvaj, aby včas dosáhlo tajemstvím opředeného Husovického ghetta. V měšťácké čtvrti vypadali jako parta exotů, ale jen co překročili nikdy nevytýčenou, o to však hmatatelnější hranici Husovic, … vypadali stále jako parta exotů, ale už ne zase tolik.„Hm, maminka mi říkala – jen ať se z toho pajzlu vrátíš živá,“ posteskla si jedna ze sopranistek, ale to už Tomáš vkročil do útrob Labutě, nejistě pozdravil udivené majitele a odvedl karavanu k pódiu kolem stolů, které byly zcela ověnčeny ocvočkovanými štamgasty v nejrůznějších stádiích opilosti. S výjimkou nejbližšího stolu, kde se krčili čtyři první fandové, které si Uganda pozvala.
BUCH nastoupený ve vzorném rohlíku zahájil koncert prvním číslem – recitovanou verzí Nicolette od Ravela, protože zazpívat předepsané melodie bylo nad rámec schopností ansámblu. Nevadí, vyštěkávaná francouzština opilce dokonale zmátla, drželi se pevně svých půllitrů a neartikulovaně se rozhlučeli, oči vyvalené až k pódiu. Uganda nevyčkala potlesku od krčících se fandů a spustila už vzpomínané Rondo, jehož český text svědčí o košatosti surrealistických vizí, které člověka (v tomto případě spíše Richarda) mohou potkat, když ho bolí zuby.
Do posledních taktů už opilci nehlučeli a jen tiše civěli. BUCH zapěl nyvý spirituál Swing Low a pokračoval lidovou Dycky mě maměnka, kde předepsané tempo Rázně, pochodově pochopil jako výzvu k pochodovému dupání, takže zpěv bez problémů zanikl.
A přikročilo se k prvnímu velkému nářezu, rock-and-rollu Barbara Ann, velkému hitu minulých Beach Boys i budoucích Uganďanů. Sál ožil a před pódium se dokonce dostavila dvojice lehce přičmoudlá nějakou drogou a začala se před umělci kývat jako metronom mimo rytmus, prostor i čas. V hospodě se usadila pohoda, během závěrečných hitů Lollipop a Mlynářovo dítě už zase opilci vesele hlučeli. Dvojice udržovala stabilní rytmus, kapela se dobře bavila na vlastní účet a objevil se i náznak pískotu a potlesku.
BUCH ještě přidal Ráchel od Spirituál kvintetu a úklonou zakončil produkci v okamžiku, kdy mladík-metronom odtáhl svou milou do kouta a nechtěně dal najevo, že audience skočila. Bylo načase. Přestože toto „ad hoc“ publikum právě začalo vnímat, pohledy Helmutových stříkaček nicméně vyzařovaly ledacos, když jim Tomáš s Richardem děkovali za možnost upořádat koncert. Black Uganda Chior raději důstojně opustil arénu a okamžitě uspořádal derniéru koncertního programu v nejbližší hospodě.