Jak recyklovat písně

Úterní večer 9. září 1997 (shodou okolností páté výročí založení Black Uganda Choir – dále někdy pouze BUCH), kdy se na uměleckého vedoucího p. Drtílka vysypal notový archiv, je bez nadsázky dalším přelomovým mezníkem tohoto nevšedního tělesa (míněn Black Uganda Choir). Doba kterou strávil poloudušen v notorických archiváliích (míněn p. Drtílek) zcela změnila jeho dosavadní žebříček hodnot a hned následující den také dosud stereotypní průběh zkoušek souboru.

„Vždy jsem si myslel, že civilizace zajde na plasty, ale narůstající počet not dnešních rádoby skladatelů ohrožuje svět více než pytlíky z mikrotenu,“ charakterizuje p. Drtílek východiska své koncepce trvale udržitelného hudebního rozvoje. Ne všichni členové souboru přijali tuto koncepci bez výhrad. Nejmenovaná altistka se dokonce pokusila demonstrativně opustit zkoušku, dosáhla však jen toho, že zvenčí vypadla klika a uvěznění členové v takto získaném čase zpracovali Manifest se kterým se mohli ztotožnit nejen oni, ale i široká posluchačská obec.

K tomu opět p. Drtílek: „Dobrou myšlenku je třeba sdělit všem, ale nejprve musíme zamést před vlastním prahem. Nelze bezohledně divákům předkládat nové písně, když máme v archivu mnoho děl, která lze tvůrčím způsobem znovu uchopit, přetvořit a znovu používat. Řada písní už posluchačům slouží, aniž by byly patrné známky opotřebení.“ Redakce se neodvažuje soudit, mínil-li řečník písně nebo posluchače.

„Písně lze přece též vzájemně kombinovat a proplétat v důmyslné hříčky. Hudba je totiž stejně globálním majetkem lidstva, jako třeba mušle. Není proto jediného argumentu proti přebírání myšlenek ostatních autorů a jejich úpravě do tvaru srozumitelného dnešnímu posluchači.“

První konkrétní vlaštovkou nového přístupu k věci je tedy výroční koncert, který se k Manifestu programově hlásí už svým názvem Recyklované písně. Pořad písní čerpá obsahově i personálně z hlubin v úvodu zmíněného archivu. Nová tvorba, najmě vánoční blok, respektuje zásady trvale udržitelného hudebního rozvoje a vznikla bez výjimky z recyklovaného hudebního odpadu.

Věrní fanoušci se tedy mají nejen na co těšit, ale i nad čím zamýšlet. Nelze než přetisknout poslední perlu uměleckého vedoucího Black Uganda Choir: „Už žádné nové noty! Chci se babrat v minulých úspěších!“